Proč se nám zdají sny
Tak třeba ty nádherné sny o létání, kdo by je neznal. Je to tak snadné.
Prostě paráda, stačí jen rozpřáhnout ruce a spojit toto gesto s rozhodnutím letět. A už se vznáším a kroužím nádherný půlkruh nad krajinou. Cítím, že je důležité to spojení gesta a vůle.
Nebo další častý sen, ve kterém nám ujíždí vlak.
Ten marný běh po nástupišti za odjíždějícím vlakem, člověk se pak zastaví a jen se dívá a dívá, jak mu vlak mizí v dálce.
Párkrát už mne napadlo, o čem se tak lidem asi zdávalo dřív, snad že jim odjel před nosem fiakr, nebo v přístavu odplula plachetnice?
K čemu jsou tedy vlastně sny, ty noční obrazy a fantaskní děje, které často nedávají žádný rozumný smysl a neřídí se běžnou logikou dne? K čemu je dobré probouzet se hrůzou, strachem a s pocitem bezmoci jako například ve snech o pronásledování a neschopnosti udělat jakýkoli rychlejší pohyb?
Snažím se před něčím utíkat, ale nohy mám jako z olova, vzduch se jakoby proměnil v hustý med nebo něco takového, takřka se nemohu hýbat. Cítím strach a úzkost.
Proč se nám tedy vlastně zdají sny? Jde snad jen o jakousi noční kratochvíli, bezvýznamné zpestření spánku, nedůležitý a nevýznamný projev lidské psychiky? Nebo jsou snad sny nositeli významných poselství a důležitých zpráv? Nebo nám dokonce zjevují budoucnost a říkají nám, co máme dělat?
Začněme od začátku
Naše psychika je cosi nesmírně sofistikovaného, významného a složitého. Z analytického pohledu na celek lidské psyché rozeznáváme její dvě základní komponenty, a sice vědomí a nevědomí, přičemž víme, že vědomí „zabírá“ z celku psychiky zhruba jednu desetinu, zbytek je tvořen nevědomím. Tyto dvě součásti celku jsou vůči sobě ve vzájemně protikladné, doplňující a vyvažující pozici. Zhruba dvě třetiny času naše psychika funguje v bdělém stavu a navrch má vědomí. Ve zbývající třetině pak spíme a to „zavládne“ nevědomí. Ovšem i v bdělém stavu nás naše nevědomí pilně zásobuje vnitřními obrazy, na něž jsou vázány naše nálady a pocity. A navíc z hlubin nevědomí se vynořují ty myšlenky, které nás náhle, neplánovaně, inspirativně a překvapivě napadají a proto jim říkáme „nápady“ nebo „inspirace“. Nevědomí je oproti vědomí totiž nepředstavitelně bohatší, rozlehlejší, hlubší a zajímavější struktura. Má k dispozici daleko víc informací, jako jsou podprahové vjemy, zapomenuté a vytěsněné obsahy. Významnou součástí nevědomí je intuice stejně jako i mimosmyslové informační kanály. Překročíme-li pak hranici pouze osobního rozměru nevědomí, dostáváme se k nevědomí kolektivnímu, které obsahuje nashromážděné psychické bohatství takových kolektivních struktur lidské existence, jakou jsou jednotlivé rody, národy a rasy a také kulturní, mentální a dějinné bohatství lidstva jako takového vůbec. V těchto souvislostech už je těžší si myslet, že ve spánku, když v nás převezme moc právě tato nevědomá rovina, jsou její produkty pouhou kratochvílí a pouhým zpestřením nočního odpočinku. Jistě, zdaleka ne každý snový obraz musí mít svůj význam a důležitost. Ostatně drtivá většina spánkové produkce stejně nepronikne přes bariéru paměti do bdělého vědomí. Ale ty obrazy, symboly a snové epizody, které jsou nadány takovou mírou psychické energie, že překonají hranici mezi spánkem a bděním a vydrží v bdělé paměti tak dlouho, že si je vědomí udrží a zapamatuje, ty už nespíš za pozornost stojí. Mohou totiž přinášet důležité impulsy k udržení rovnováhy mezi vědomím a nevědomím a být tudíž důležitým prvkem snahy o stabilitu psychiky jako celku.
Sen nám ukazuje to, co nechceme vidět
Každý z nás ví, co se myslí nestabilní, labilní psychikou a jak důležitá je psychická vyrovnanost a stabilita. A v zájmu zachování této stability a vyrovnanosti naší psychiky k nám promlouvají naše sny. Proto je moudré ptát se, co mi ten který snový obraz říká, co mi chce říct. Sen nám totiž ukazuje to, co sice nějak víme, ale co nechceme vidět. To, před čím ve dne a venku utíkáme, to k nám přichází v noci a zevnitř v zájmu udržování a znovunastolování stability a rovnováhy. Nic nás totiž neohrožuje tak, jako nestabilita, která vzniká jako důsledek jednostrannosti, jako důsledek našich jednostranných vědomých postojů, názorů, reakcí a rozhodnutí.
S tímto vědomím se pak můžeme správně, moudře a snad i s jistou mírou úcty zabývat svými sny a jejich poselstvím. Určitá uctivost a bázeň je důležitá proto, protože se ocitáme v prostoru, kde vládnou psychické síly a potenciály mnohonásobně překračující naši vůli a vědomé možností nás jako lidských jedinců. Copak se psychické onemocnění chytne stejně jako rýma nebo chřipka? Ne, v každém z nás dřímou strašlivé obrazy ohňů a démonů a bohů a pekelných muk. V každém z nás dříme psychotický potenciál halucinací a bláznění. Naše nevědomí samozřejmě oplývá jak pozitivní energií moudrosti a zdraví, tak i negativní energií hrůzy a nemoci. Ocitáme se v prostoru, které dřívější generace a kultury neváhaly nazývat posvátným, protože umožňuje setkání s moudrostí a věděním přesahujícím hranice jednoho izolovaného vědomí. Je to ovšem zrovna tak oblast hrůzy, strachu a psychotických muk.
Co nevím, i když to vidím?
Nepátrejme proto prosím po tom, co znamená „ve snu žebráka viděti“ nebo případně „po kolena v žumpě státi“ a tak podobně. To je snářový, nepoučený a nikam nevedoucí přístup. Zrovna tak se nespokojme s vysvětlením, že o koňském trojspřeží se mi zdálo proto, protože v televizních novinách byla reportáž o kladrubských klusácích. Krásnou koláž přece také na sebe necháme působit silou jejího obsahu a výpovědi a nespokojíme se s detektivním odhalováním, z kterých novin a z kterého časopisu ten který výstřižek pochází. Tváří v tvář snovým obrazům je třeba klást správné a poučené otázky. Co mi to chce říct? Co mi tento sen ukazuje, před čím to utíkám? Co to nechci vidět a vědět, jaký rozpor a jaká jednostrannost uniká mému vědomí? Před jakou nevyvážeností mne tento snový obraz varuje, kterým směrem a k jaké kompenzaci a ke komplementárnímu vyvážení čeho mne nabádá? Co nevím, i když to vidím, co nevidím, i když to vím?
Jakoby tam ta mříž stále ještě byla...
Je celá řada legitimních přístupů k porozumění našim snů, a jsou to přístupy odlišné a mnohdy i přímo protikladné. Na zevrubný rozbor různých možných přístupů a odlišných metod výkladů snů zde není dostatek prostoru, snad jen pár posledních postřehů.
K zajímavým a podnětným výsledkům můžeme přijít, když budeme svůj sen chápat jako vhled do hlubin naší mysli a když budeme každou snovou postavu, předmět, děj či symbol chápat jako zobrazení některé z částí naší psychiky. Výsledné snové poselství se pak tedy bude týkat mých vlastních vnitřních rozporů a bude zřejmě upozorňovat na ohrožení mé vnitřní stability nějakou mou přílišnou jednostranností.
Sen o tom, jak se vrací do vězení, je v místnosti s dozorkyní, ale tou je zase ona sama; jde pak dlouhou chodbou do dílny, dozorkyně zavírá dveře a zůstává v té zšeřelé místnosti, ale protože změnila názor, už nebude mít privilegia v té své dílně, kam chodila dřív a dozorkyně ji posílá někam jinam.
Nádherné symbolické znázornění častého vnitřního postoje, kdy jsme sami sobě neúprosnými a nemilosrdnými dozorci, kteří nejen že neodpouštějí, ale ještě sami sobě zpřísňují trest a odebírají si dosažená privilegia .
Všímejme si také a zvláštní pozornost věnujme právě těm snovým bizarním posunům a dadaistickým deformacím reality. Ty právě často obsahují jádro snového poselství.
Jsme u nás v rozestavěném podkroví, a XY (mnou nepříliš oblíbená kolegyně) mi říká: Tak vy stavíte staré na nové?
Výstižné snové slovní vyjádření častého úskalí, kdy se člověk ve zcela nové životní situaci chová stále podle starých obranných vzorců a mechanismů a staví tak jakoby staré na novém. A pokochejme se ještě genialitou následujícího snového obrazu, který rovněž poukazuje na situaci, kdy v nás přetrvávají staré myšlenkové vzorce, které omezují naši svobodu, přestože už dávno nekorespondují s realitou kolem nás.
V jakési velké místnosti v blázinci je už dávno odstraněná mříž, ale blázni chodí jen v jedné její části, jako by tam ta mříž stále ještě byla.
Otevírejme svou mysl poselstvím z hlubokých vrstev naší psychiky, tak jak k nám promlouvají symbolickou řečí snů, přemýšlejme o nich a ptejme se, co nám chtějí říct a co skrytého nám ukazují, protože právě proto se nám zdají.